Mé šachové srdce zemřelo.

9. června 2018 v 11:45 | Krolop Petr |  Šachy
Nejde to. Ani ten poslední článek jsem nedodělal. Samozřejmě, těžké hráčské fiasko, které jsem si v Dolní Němí musel zažít a prožít i to mělo na moji nedokončenou fotoreportáž veliký vliv a jistý podíl. Stárnu, cejtím se utahanej, zbytečnej a chybí mně to správné nadšení i jiskra.
Co se dá dělat ? Nejlépe nic, všechno už tu stejně bylo. Bohužel, člověk musí řešit věci a problémy méně zábavné a pěkné než ty šachové. Jenže, pro samotný vlastní a skutečný život o mnoho potřebnější.
Ubývající síly je tedy třeba šetřit. Nevím zatím, kdy napíšu na tento blog svůj úplně poslední článek. Ale to asi není nijak důležité.
Co je vlastně důležité, anebo alespoň nějak zábavné ?
Můj někdejší dobrý interneto-šachový přítel František Hlaváč ze Sokolova, též stárne a ač byl úžasným svérázem už před lety, řekl bych, že nadále stále a stále tak nějak svérázní.
Franta je též člověkem mnoha nevšedních nicků a věčným, neskutečným plničem mé majlové schránky:

Obvyklý nedělní výlet důchodce.


Tesco v Karlových Varech - Dvorech = svrab a nešťovice
Tak jsem tam byl včera poprvé a také naposled. Nic se mi nepodařilo koupit; drahé a u zeleniny a ovoci mi chyběl údaj o zemi původu. Prakticky nic neměli "organic". Koupil jsem tam 1 banán k okamžité svačině, ale dalo mi to práci koupit ho, aby byl co nejméně zkažený.
Tak jsem odjel zadarmo MHD "T" do Kauflandu nakoupit.
Nikde Ghee (přepuštěné máslo) neměli.

V pátek 24. 5. Dr. Ludmila Eleková hovořila i o cukrovce na adrese archívu:


Ona vždy prozradí, co průmyslu smrti (laici jej nazývají farmaceutickým) není po chuti. V jednom z dřívějších pořadů sdělila, že protitetanovku netřeba brát, pokud ke zranění má přístup vzduch, tetan nemá šanci. Pouze v minimu případů, kam nemůže vzduch, má tetan určitou šanci.

Když mi obvoďačka chtěla dát protitenavku, zeptal jsem se ji na složení. Když ho sestra konečně našla na krabičce injekce, stačilo přečíst pouze první položku, abych ji odmítl. Byl to hydrochlorid hliníku a já to odmítl slovy: děkuji, nepotřebuji ještě dementnět.

Franta Pomalý Šíp

Frantovi už ty šachy taky tolik nejdou, ale když nejde o život, tak vlastně nejde skoro o nic.
Přesto, trošku posmutněle vzpomínám na časy, kdy jsme se ještě setkávali na polském Kurniku a bojovali jsme spolu v nejednom těžkém turnaji či vzájemném zápase.

Kp.
 

Další články


Kam dál

Reklama