Ještě ke vzpomínce na pana Jana Michálka.

1. února 2014 v 9:59 | Petr Krolop |  Šachy
Když jsem 15. ledna /t.r./ napsal článek: krolopp.blog.cz/1401/zemrel-pan-jan-michalek. Tak jsem upřímně řečeno čekal "jistou" odezvu v podobě vzpomínkových příspěvků. Bohužel, dlouho nic. Nakonec mně však nezklamal, ale tradičně potěšil /ostatně, jako mnohokrát předtím/, pan Josef Doxanský.

Viz jeho příspěvek:


1 Josef Doxanský Josef Doxanský | 19. ledna 2014 v 15:26

Když mně bylo asi 15 let, stal jsem se členem šo.Slovan Hodonín.Za jeho A-družstvo v KPII.třídy hrával zpravidla na deváté, někdy osmé (družstva byla desetičlenná) vážný muž v uniformě železničáře. Pan Jan Michálek.Prohra byla u něho výjimkou.Hrál pevný šach, přemýšlivý.Moc toho tehdy nenamluvil, ale bylo poznat, že šachy hraje velmi rád.Dojížděl, tuším, ze Sudoměřic.Nebo tam měl aspoň své pracovní působiště.V jistém období se nějak ze života oddílu vytratil, aby po několika letech do něho opět naplno vstoupil.Já už v té době byl ale jinde a tak jsme za posledních třicet let se potkali jen třikrát.Byl už povídavější, rád si zavzpomínal na "staré dobré časy hodonínského šachu".A pořád hrál a pořád dobře.Byl ve svých nejlepších letech opravdu velmi silným hráčem II.VT, který získal i skalp řady "jedniček".Je mně smutno, protože z těch, se kterými jsem se v Radničním sklípku setkával za šachovnicí, odešel poslední účastník našich sedánek, plánů a zábavy.Ale dokud žijí mladší pamětníci, nebude žádný z nich úplně s konečnou platností zapomenut.Bude žít i nadále v jejich vzpomínkách.Pane Michálku, byl jste nejen dobrý šachista, ale i dobrý člověk, pracovitý,čestný se smyslem pro spravedlnost.

K pěknému příspěvku pana Doxanského se před několika dny dodatečně přidala i milá Táňa Šeráková:

2 Taťána Šeráková Taťána Šeráková | Středa v 21:50

Opožděně si čtu článek, Peťo. Pan Michálek byl dobrým trenérem spolu s Jirkou Piťem i Peťou Trávníčkem. Dost často jsme se potkávali a musím uznat, že na svůj věk byl velmi vitálním pánem a bezpochyb také inteligentním a slušným. Hodonínu bude chybět opět další opora. Čest jeho památce!

Přátelé, děkuji za oba dva příspěvky za dvě milé a pěkné vzpomínky na velmi dobrého a poctivého šachistu. Jakožto i dobrého člověka, pracovitého a čestného se smyslem pro spravedlnost !
No, já se musím přiznat, že už v té báječné sezóně 2008/2009, kdy hodonínské béčko zcela suverénním způsobem zvítězilo v soutěži OP1, jsem horoval pro to, aby byl pan Michálek nasazován do zápasů co nejméně. Ne, vůbec to nebylo z důvodů nějakých lidských záští, spíše naopak. Velmi dobře jsem tehdy vnímal jak každá zápasová partie pana Michálka stresuje a domníval jsem se, že i zbytečně a neúměrně vyčerpává. Ano, bylo to dáno jeho příkladnou pečlivostí, důsledností a především zodpovědností k hodonínskému týmu, za který tak moc rád hrál a bojoval. Trošku se obávám, že hodonínský šachový klub není na to vůbec založen a tudíž ani schopen ocenit takového člověka a příkladného šachistu, jakým byl pan Jan Michálek.
,,Ech co, stejně bude po nás jen potopa !" Tak nejak by pravil klasik. Škoda, že my lidé i šachisté jsme často jen hnusnými sobci.
Na závěr tohoto článku bych rád v této souvislosti vyzvedl a poděkoval jen jednomu hodonínskému šachistovi a tím je bezesporu Ivan Kučera. Neboť, právě Ivan Kučera příkladně věnoval panu Michálkovi na konci jeho šachové kariéry svůj čas a péči. Každý páteční podvečer Ivan Kučera přivážel pana Jana Michálka na tréninky, kde mnohdy byli jen sami dva. Po jejich tréninku jej zase svým automobilem zavezl domů. Naprosto nezištně tak jako opravdový přítel svého váženého přítele !
Moje uznání a dík patří i Ivanovi Kučerovi !
Kp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivan Kučera Ivan Kučera | 1. února 2014 v 14:11 | Reagovat

V životě potkáváme mnoho lidí, někteří naší myslí pouze projdou, jiní v ní zanechají stopu, někteří hlubokou. Některé dušičky jsou spřízněny více, jiné méně. Každá přijde na svět v určitou dobu, splní co má splnit a snaží se naučit to, co se neučit má. Většinou ji nestačí jeden lidský život a musí se vrátit. Tak snad zase někdy.

Velmi krátce po tom, co jsem přišel do šachového klubu v Hodoníně, jsem zjistil, že pan Michálek je Pan Člověk a
je stejně naladěn na vnímání světa kolem nás. Často prokládal svoji šachovou hru latinou, pro zasmání i pro poučení. V jeho společnosti mi bylo příjemně, lehce, přátelsky, takový byl náš vztah z mého pohledu. Těžko se o tom píše, jeho odchod bolí, vzpomínka na krásnou lidskou duši zůstává.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama